Jeden z málo známých unikátů, který byste rozhodně neměli minout. Uchvátí vás svou atmosférou, klidem a spojením smíšeného lesa a místa posledního odpočinku Píseckých. Lesní hřbitov byl založen v roce 1933 a nachází se v lese v kopcovitém terénu na kraji města při cestě na Tábor, na úpatí Píseckých hor. Založen byl podle projektu místního rodáka arch. Antonína Ausobského. Nákladem 3 milonů korun tak vzniklo netradiční terasovité pohřebiště, které bylo předáno svému účelu 8. října 1933. Možná k jeho založení vedl i příklad jen o rok staršího lesního hřbitova ve Zlíně.

Obyvatelé Písku původně nový hřbitov přijímali s nedůvěrou a stále dávali přednost starému hřbitovu u svaté Trojice, kde se pohřbívalo až do roku 1949. Prvním pohřbeným na lesním hřbitově byl tak cizí trhovec Bohumil Rangl, kterého zde pochovali v dubnu 1934.

K zalévání květin kolem hrobů slouží devět kašen, které jsou vždy naplněny vodou.

Rozloha hřbitova je přibližně 12 ha s kapacitou 3813 hrobových míst.

Na hřbitově jsou uloženy ostatky obětí druhé světové války a pochovány i významné osobnosti regionu. Otakar Jeremiáš (1892 - 1962), skladatel a dirigent, šéf opery Národního divadla, dále Dr. Jaromír Malý (1885 - 1955), písecký rodák, regionalista a publicista, který založil časopis Otavan, či Bedřich Dubský (1880 - 1957), nejvýznamější jihočeský archeolog který zemřel v Písku.

Pochován je zde i Richard Weiner (1884 - 1937), písecký rodák, basník, prozaik a publicista. Jeho pozůstatky byly na lesní hřbitov přeneseny ze zdevastovaného židovského hřbitova v roce 1987, jeho hrob najdete v pravé části hřbitova, zdobí jej, pro židovský hrob neobvyklý, alegorický náhrobek se stylizovanou postavou Smutku.