Alšova stezka
Délka 10 km
V Miroticích můžete začít návštěvou místního Památníku Mikoláše Alše a Matěje Kopeckého. Připomenete si nelehký úděl dvou významných místních osobností. Ve stopách té první se můžete vydat hned poté.
Na náměstí narazíte na žlutě značenou Alšovu stezku, ta vás nejprve zavede k místnímu židovskému hřbitovu. Klíče od něj si můžete půjčit na městském úřadě. Vydáte-li se od mirotického židovského hřbitova po žluté do polí, půjdete romantickou polní cestou, která je zcela obklopena zplanělými keři a stromky špendlíků. Otevřou se vám nádherné výhledy na kostel sv. Jiljí a úvozem dojdete až k Budskému dvoru, rodišti Mariny Kailové. Právě za ní touto cestou i několikrát denně chodil mladý Mikoláš Aleš, aby si ji nakonec 29. dubna 1879 vzal za ženu.
Celý výlet je vhodný i pro kola, v takovém případě doporučejeme jet vlakem z Písku do zastávky Ostrovec a odtud po žluté krajem Ladislava Stroupežnického přes Cerhonice do Mirotic.
Vaše putování pokračuje do obce Boudy, kterou projdete a žlutá značka vás povede centrem obce kolem kostelíka a kapličky k lesu. Hned nad vsí se kolem vás uzavře les a budete stoupat mírným svahem. Cesta je velmi dobře značená, ztratit se opravdu nemůžete. Po chvíli značení odbočuje z hlavní cesty a stoupáte smíšeným lesem do prudšího svahu, na jehož vrcholu se pravděpodobně rýsuje to, co je na mapách značeno jako Budský hrad. Na vrcholu, nečekejte středověkou zříceninu, jedná se totiž o pozůstatky pravěkého hradiště, které zde bylo založeno ve starší době železné, někdy mezi 7. a 5. stoletím před naším letopočtem. Vrchol kopce byl obehnán dvěma kamennými valy. Celé místo pravděpodobně nebylo trvale osídleno, ale sloužilo spíše jako shromaždiště pro obyvatele ze širokého okolí. Mohlo sloužit i jako svatyně. I po pětadvaceti stoletích je zde stále lidská činnost dobře znát, je tu ticho a klid a vy se tu můžete dobít energií před další cestou.
Cesta sestupuje do údolí a po chvíli se rozestoupí i les, před vámi se otevírá krajina a v ní samota U Nováků. Usedlosti byly vystavěny po roce 1747 a dům čp. 36 je po osm generací nepřetržitě držen rodem Nováků. Patřila do něj i spisovatelka Tereza Nováková, která místo proslavila svou povídkou Železný kříž.
Od samot vede polní cesta při kraji lesa. Vede vás do luk a polí směrem na Rakovice. V Rakovicích vás žlutá provede vsí až k opuštěném zámečku. Jednoduchý dvoukřídlý zámek s věží je pravděpodobně renesančního původu, vy vidíte jeho pozdější raně barokní úpravu. Žlutá značka vybízí, abyste prošli přímo nádvořím statku. Možná se budete cítit trochu jako vetřelci ve filmu Zánik samoty Berhof, ale místo je opuštěné, tak směle dál!
Hned za rakovickým zámkem vás cesta vede do staré aleje a zanedlouho přijdete k bráně do parku čimelického zámku. Alej kdysi zdobily barokní sochy, které vytvořil místní sochař Jan Hammer. Dnes na ně můžete narazit na různých místech v Čimelicích. Nádherný barokní zámek není bohužel přístupný, ale při procházce parkem si jej můžete prohlédnout alespoň zvenčí.
Jste v cíli putování, Čimelicemi můžete projít kolem rybníka a kostela až k vlakovému nádraží a vlakem se vrátit zpět do Písku.
